Vztahy sourozenců

Dítě v rodině – první, druhé nebo třetí?

Postavení dětí v rodině je různé. I když se domníváme, že ke všem přistupujeme stejně, není to tak úplně možné. Děti též vnímají svoji pozici v rámci rodiny jinak než rodiče. Prvorozené dítě zcela logicky sklízí více pozornosti než např. čtvrté, kdy musí rodiče dělit čas mezi všechny. U dětí tak mnohdy, zcela logicky, vzniká pocit nejistoty a odmítání. Naopak nejstarší děti si často stěžují, že na ně rodiče kladou odpovědnost za ty menší. Děti totiž pozorují chod rodiny svýma očima. Vytváří si v hlavě konstrukce, dle kterých situaci analyzují a hodnotí. Vidíme, že mladší sourozenec je často pravým opakem staršího. Věnuje se jiným činnostem hlavně, aby nebyl se starším srovnáván a vyhnul se případnému neúspěchu. Též vkládání ambicí rodičů do „ jednoho vyvoleného“ dítěte má své důsledky na všechny. Rodina totiž funguje jako jeden celistvý organismus a všichni členové jsou velmi úzce propojeni.

Rozvod, založení nové rodiny

Velmi časté jsou rozvody a zakládání jiných rodin. Děti tak často, během krátkého období, získávají hned několik nových „sourozenců.“ Rodiče s dětmi o vzniklé situaci dostatečně nehovoří, neptají se jich na názor. Zkrátka je vhodí do situace, ať plavou. Jenže, jak mají plavat, když to neumí nebo nestačí tempu? Často slýchávám: Jsou to děti, zvyknou si. Položme si tedy otázku:Cítili byste se bezpečně, kdyby s Vámi takto někdo jednal? A opět jsme pak svědky reakce na tuto akci - destruktivního chování u dětí, agrese, snahou upozornit na sebe za každou cenu, ať již co nejlepšími výkonem či třeba nezájmem o cokoli. Možností je mnoho, řešení jedno – co nejvíce pozitivní komunikace a projevená láska.