Vztahy rodiče a děti

Empatický rodič = klidné dítě

Empatický rodič = klidné dítě

Pokud porozumíme duši našeho dítěte, porozumíme i sobě. Děti jsou našim otiskem a poskytují nám vynikající zpětnou vazbu. Najít optimální přístup při výchově je velmi těžké. Někteří rodiče dítě až příliš rozmazlují, jiní jsou naopak striktní v mnoha ohledech. Kde jsou ty pomyslné hranice, kam mohou zajít děti i rodiče a vzájemně si neubližovat? V textu níže se zabývám dvěma nejčastějšími problémy, které děti trápí.

Manipulace dětí - tlak na výkon

Řada rodičů prosazuje své zájmy bez ohledu na přání a schopnosti dítěte. Typickým příkladem je manipulace dětí do zájmových aktivit a vzdělání dle přání rodiny. Nemohou se pak divit, že dítě reaguje agresí, drzostí nebo je naopak submisivní či nekoncentrované. Děti se stávají loutkami v rukou rodičů a postupně dochází ke snižování jejich sebevědomí. V některých případech dochází ale i k nedorozumění z nedostatku komunikace. Rodič nemá např. sportovní ambice, jen se mylně domnívá, že právě jím zvolený režim je pro dítě ten pravý. Dcera nebo syn se trápí ve snaze rodiči vyhovět nebo dokonce ze strachu plní svědomitě předepsané úkoly. Mnohdy navíc následuje srovnávání se sourozenci a vrstevníky – dalšímu poklesu jejich hodnoty a vytváření tlaku na stále vyšší výkon. Vše bohužel bez ohledu na mentální vývoj dětí. To často přináší vnitřní neklid. Projevem je kousání nehtů, noční pomočování, koktání, poruchy přijmu potravy atd.

Dítě v roli koaličního partnera – syndrom odmítaného rodiče

Rodiče často chybují i v tom, že si z děti dělají své zpovědníky. Zatěžují křehkou dětskou duši svými starostmi a mnohdy před nimi zaujímají roli oběti. Zcela masovým fenoménem naší doby jsou rozvody, které mají na děti silný dopad. Nezřídka dochází k tomu, že se rodič snaží vytvořit z dítěte koaličního partnera a staví ho proti druhému rodiči. Neustálou manipulací syna či dcery, kontrolou a špiněním druhého rodiče docílí toho, že dítě začne zcela logicky druhého rodiče odmítat. U dítěte tak postupně dochází k vytvoření syndromu odcizeného (odmítaného) rodiče. Dítě je ale dítě. Neposkytne rodiči rozřešení, ani oporu dospělého člověka. Jen je v něm vyvolávána úzkost, odmítání a stres. Opět se mohou vyskytovat výše uvedené projevy destruktivního chování. Z takového malého člověka vyroste vyrovnaná nezávislá osobnost jen velmi těžko.

Spolupráce dítě - rodiče

Při spolupráci s dětmi je vhodná i spolupráce s rodiči. Ti mají na děti největší vliv. Vychovávají je, dávají jim vzor a učí je hodnotám – jednoduše je utváří. Pokud tedy rodiče cítí, že s dítětem „není něco v pořádku,“ bylo by dobré si uvědomit, že je to pouze reakce na vzniklou situaci doma.

Zkrátka, spíše než stálé napomínání a kritiku, potřebují děti své vzory a lásku.