Syndrom vyhoření – terapie, osobní koučink

Jedná se o stav naprostého vyčerpání, a to emocionálního, duševního a fyzického. Většinou postihuje ty, kteří pracují s lidmi a je na ně vyvíjen tlak na perfektní výkon. Řada lidí pracuje v neustálém stresu. Mnohdy jim „nepřidá“ ani situace doma. Procházejí těžkým obdobím, například rozvodem, úmrtím partnera nebo jednoho z rodičů či nemocí dítěte. Stav vyhasnutí vzniká postupně - plíživě, ale o to má horší důsledky.

Lidé jsou zpočátku nadšení ze své pracovní pozice. Daří se jim a mají vynikající výsledky. Po několika letech usilovné práce se dostaví pocity podrážděnosti. Práce je přestává naplňovat a jednání s lidmi je spíše na obtíž. Dostavuje se pocit frustrace, nervozita, bolesti hlavy, poruchy spánku až naprostá vyčerpanost, která může vést k různým onemocněním. Stres si někteří vybíjejí také doma častými hádkami. Situace v práci a v rodině jim připadá najednou nesnesitelná. Tito lidé navíc často pomáhají ostatním, kteří se pro ně nachází - třeba i pouze zdánlivě - v horší situaci. Pasují se do role zachránce, aby si svojí skleslost nepřipouštěli. Dokonce odpočinek berou mnozí jako projev slabosti a nedostatečného výkonu. Často svoji situaci racionalizují se slovy: „Jiní lidé jsou na tom hůř, tak si nebudu stěžovat a zabývat se tím. Problémy má každý. “Dostávají se do bludného kruhu a neví, kudy z něho ven. Mentální nastavení má vliv na jejich chování a tudíž i nejbližší okolí - partnera a děti. Ti se s danou situací musí také vyrovnávat a nebývá pro ně jednoduchá.

Řešení samozřejmě existuje. V první řadě si musí člověk uvědomit, že je situace neúnosná a nelze v ní takovým způsobem pokračovat. Dále je nutné vyhledat pomoc a přehodnotit svůj přístup k životu. Naučit se tu být nejen pro ostatní (hlavně v práci), ale i sám pro sebe a chránit si svůj osobní prostor.

Člověk musí hlavně chtít, pak jde vše